Je to období intenzivní spirituality. Smrt papeže Františka nás všechny hluboce zasáhla a my se modlíme k Pánu, aby ho přijal ve svém pokoji a udělil mu odměnu za jeho službu Církvi. Zároveň děkujeme Bohu za zvolení Svatého otce Lva XIV, který nás ihned povzbudil, abychom pokračovali v našem nasazení na synodální cestě, a připomněl nám, že jsme «církev misionářská, církev, která staví mosty, podporuje dialog, vždy připravená přijmout s otevřenou náručí jako toto místo. Všechny, kdo potřebují naši lásku, naši přítomnost, náš dialog a naši lásku1».
Právě toto přesvědčení hluboce oživuje Závěrečný dokument (ZD) XVIᵉ řádného generálního shromáždění biskupské synody «Za synodální církev: společenství, účast, poslání», který byl schválen na konci druhého zasedání synodálního shromáždění 26. října 2024. Synodální forma církve je ve službě jejího poslání a každá změna v životě církve směřuje k tomu, aby byla lépe schopna hlásat Boží království a vydávat svědectví o Pánově evangeliu mužům a ženám naší doby.
To je klíčem k věrnému výkladu SZ a především k jeho praktickému uplatňování. Žijeme ve světě, který se propadá do nekonečné spirály násilí a válek, ve světě, pro který je stále obtížnější budovat prostor pro setkávání a dialog s ohledem na společné dobro a mír. Více než kdy jindy potřebuje církev, která umí být «v Kristu jakoby svátostí, to znamená znamením i prostředkem důvěrného spojení s Bohem a jednoty celého lidského rodu» (Lumen gentium, č. 1; srov. FD, č. 56). V rozmanitých souvislostech tohoto světa představuje synoda «akt další recepce koncilu, prodlužuje jeho inspiraci a oživuje jeho prorockou sílu pro dnešní svět» (FD, č. 5).
Právě naléhavost tohoto poslání nás vede k tomu, abychom se vydali cestou realizace synody, což je úkol, za který jsou spoluodpovědní všichni pokřtění. Mnoho místních církví ve všech částech světa na tomto úkolu nadšeně pracuje. Rádi bychom jim poděkovali a vyzvali je, aby na své cestě velkoryse pokračovaly: vykonávají tak cennou službu pro celou církev. Tento text jim může nabídnout referenční rámec a především je povzbudit, aby se o své iniciativy podělili tím, že přispějí k širšímu církevnímu rozlišování. Jiné církve se teprve zamýšlejí nad tím, jak zahájit realizační fázi, nebo se nacházejí v počátečních fázích. Povzbuzujeme je, aby se odvážně pustily do dalšího postupu a svobodně a směle překonávaly odpor a obtíže, ať už praktické nebo věcné: i ony mají cenný přínos a pro církev jako celek by bylo ztrátou, kdyby jejich hlas zůstal němý.
Generální sekretariát synody zůstává k dispozici všem, kterých se to týká, aby jim naslouchal, doprovázel je, podporoval jejich úsilí a především přispíval k oživení dialogu a výměně darů mezi církvemi ve prospěch celé církve a její jednoty.
