Vážení bratři a sestry,
Je pro mě radostí být s vámi v římské katedrále: papež je tím, čím je jako biskup Říma, a já jsem křesťanem spolu s vámi a biskupem pro vás. Děkuji kardinálu vikáři za slova, jimiž toto setkání zahájil; vnímám je jako velké objetí biskupa se svým lidem.
Zdravím členy biskupské rady, faráře, všechny kněze, jáhny, řeholnice, řeholníky a vás všechny, kteří zde zastupujete své farnosti. Děkuji vám za radost, s níž následujete Krista, za vaši pastorační práci, za břemena, která nesete, i za ta, která snímáte z ramen mnoha lidí, kteří klepou na dveře vašich společenství.
Slova, která Ježíš adresoval Samaritánce a která jsme právě vyslechli v evangeliu, se v této obtížné historické době nyní obrací i k nám, římské církvi: «Kdybys znala Boží dar!» (J 4, 10). Této unavené ženě, která přichází k studni v nejteplejší hodině dne, Ježíš zjevuje, že existuje živá voda, která navždy uhasí žízeň, pramen, který nikdy nevyschne: je to samotný Boží život darovaný lidstvu. Tímto darem je Duch Svatý, který uhasí naše žáhy a zavlaží naši vyprahlost, a vrhá světlo na naši cestu. Svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů rovněž používá slovo «dar» k označení Ducha Svatého, tvůrčího Ducha schopného obnovit všechny věci.
Prostřednictvím synodálního procesu vzbudil Duch svatý naději na církevní obnovu, která je schopna oživit společenství, aby mohla růst v duchu evangelia, v blízkosti k Bohu a v přítomnosti, která se vyznačuje službou a svědectvím ve světě.
Po dlouhém období naslouchání a diskuse přinesla synodální cesta především povzbuzení k tomu, abychom si vážili služeb a charismat, čerpali z křestního povolání a kladli do středu vztah s Kristem a přijímání bratří, a to zejména těch nejchudších, a sdílet s nimi jejich radosti i strasti, jejich naděje i obtíže. Tímto způsobem se zdůrazňuje sakramentální povaha Církve a jako znamení Boží lásky k lidstvu je Církev povolána být výsadním kanálem, aby živá voda Ducha mohla dosáhnout ke všem. To vyžaduje, aby svatý Boží lid byl příkladem. Jak víme, sakramentálnost a příkladnost jsou dva klíčové pojmy ekleziologie Druhého vatikánského koncilu a hermeneutiky papeže Františka. Vzpomeňte si, jak mu leželo na srdci patristické téma mysterium lunae, tedy Církev viděná v odrazu Kristova světla, ve svém vztahu k Němu, slunci spravedlnosti a světlu národů.